ZOO pro fotografy v Bavorském lese
Ondřej Prosický -
www.naturephoto.cz
V Evropě není mnoho
míst, kde můžete poměrně pohodlně, bez nutnosti velkých příprav, pořídit
snímky nejznámějších evropských šelem - medvěda, vlka a rysa. Navíc tak, že
běžný divák z fotografie nepozná, že není z volné přírody. Asi jediným
známějším je zvířecí park Bavorský les (Tierpark Bayerischer Wald), který se
nachází na německé straně Šumavy, nedaleko hranic s Českem.
Medvěd hnědý
Fotoaparát: Canon
EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM,
Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo 3540LS + RRS BH55, Clona:
4.5,
Doba expozice: 1/125 s, ISO: 320, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano
Nebezpečné šelmy v ZOO
Fotografování rysa,
vlka a medvěda ve volné přírodě na českém území je téměř nemožné, v případě
medvěda to pak hraničí s utopií. Přestože většina českých fotografů přírody
jmenované druhy ve svém portfoliu má, obvykle se snaží pravý původ snímku
utajit. Když by napsali, že je snímek ze ZOO, ztrácel by na atraktivitě. V
poslední době se situace rychle mění, i tak se ale pořád můžete setkat s tím,
jak fotografové zvířat ve veřejných galeriích pod fotografií popisují hledání
medvědů v „německém národním parku“. Výjimkou nejsou pak ani otázky, jestli
fotografování šelem v Bavorském lese není příliš nebezpečné.
Fotografování jen pro trpělivé
Přestože se v
případě Bavorského lesa jedná o zvířata v zajetí, není šance na jejich
vyfotografování během jedné návštěvy stoprocentní. Výběhy jsou rozlehlé a
nejednou se stane, že vlk, rys i medvěd bude zrovna odpočívat v části, kam
vaše oko ani teleobjektiv nedohlédne. Nejnáročnější to pak mají ti, kteří si
fotografii nejdříve vymyslí a pak čekají, až se zvíře objeví tam, kde jim to
opravdu sluší. To se pak fotograf vrací pravidelně, jeden den nestačí.
Úplně největší chybu, kterou můžete na místě udělat, je to, že budete běhat od
jednoho výběhu ke druhému ve snaze, že na něco narazíte. Tehdy bude Vaše
počínání častokrát zbytečné. Pravděpodobnost náhodného setkání je nízká, navíc
okružní cesta parkem má přibližně osm kilometrů, což je s 16 kg fotografické
techniky hodně i pro člověka zdatného. Úplně nejvhodnější je vytipovat si
zvíře a pak u něj strávit celý den. Jen tak budete mít šanci vypozorovat něco
z chování a následně vyfotit vysněnou fotografii. Na druhou stranu někdo má
štěstí a během jednoho dne vyfotografuje vše. Jak se říká: „Když se štěstí
unaví, sedne i na vola.“
Medvěd hnědý
S ohledem na
fotografické příležitosti patří výběh hnědého chlupáče k tomu nejlepšímu, co
můžete v Tierparku najít. Na životní prostor medvědů (v současnosti asi tři
jedinci) se díváte do protisvahu z jihu. Tam objevíte poměrně hodně zajímavých
míst přímo v úrovni vašich očí, což je cenné pro vznik poutavější fotografie.
Žádný zkušenější fotograf příliš nestojí o to, aby medvědům fotil z nadhledu
hřbet. Součástí výběhu je jezírko a naprosto dokonalá skalka se stromy. Když
se medvěd dostane do oblasti kamenů s mechem, objevují se nejdokonalejší
výjevy z celého Bavorského lesa. Nutno ale přiznat, že do těchto atraktivních
míst se medvěd zatoulá maximálně třikrát za den (zkušenost z poslední
návštěvy). Ještě více deprimujícím faktem je však to, že mezi kameny pouze
projde nebo proběhne.
Obyčejně medvěda z dlouhé vyhlídky podél celého výběhu ani nezahlédnete. Když
se vám to přeci jen podaří, bude ležet někde v trništi a spokojeně chrnět.
Další jeho častou činností, ovšem absolutně nefotitelnou, je toulání podél
plotu nebo pod zdí vyhlídky. Jak jsem naznačil v úvodu, musí se čekat.
Častokrát lezou medvědi do vody, někdy i společně, to se pak dějí zajímavé
věci. Ať už je to koupání nebo drbání se o skálu, případně rvačka, která se
častokrát přesune na břeh. Nevýhodou pro focení je, že se jezírko nachází
přímo pod vyhlídkou, tzn., na medvědí výjevy se budete koukat shora. Jedinou
alternativou je pak vzít co nejdelší ohnisko a fotografovat ze strany, z co
největší vzdálenosti. Jen tehdy se úhel pohledu stane fotograficky
přitažlivějším.
Rys ostrovid
Další atraktivní
šelmou, které se můžete v parku dočkat, je rys ostrovid. Právě u něj, více než
vlka a medvěda, platí, že se na fotografii musí čekat. Výběh rysa je velmi
rozlehlý (navíc nepřehledný) a pokud u něj nestrávíte celý den, je
pravděpodobnost jeho pozorování minimální.
Pokud se rys objeví, nejatraktivnější místo pro jeho fotografování je mechem
porostlá skála přímo naproti vyhlídce v nejvyšší části výběhu. Nevýhodou je
pouze to, že přesně na tomto místě má rysa vyfotografovaného půlka Evropy. Při
pohledu na fotografii každý zkušenější fotograf zvířat ihned pozná, kde byla
fotografie pořízena. Navíc má rys toto místo především pro odpočinek, proto tu
není příliš prostoru pro kreativnější fotografii. Nejakčnějším výjevem je pak
například zívání s doširoka otevřenou tlamou nebo protahování hřbetu. Většina
dalších míst ve výběhu je značně z nadhledu, což fotografovi příliš prostoru
pro použitelnou fotografii nedává.
Dalším handicapem rysího výběhu je to, že výše popisovaná vyhlídka je často
narvaná k prasknutí a to zejména v případech, že se rys opravdu objeví.
Nejednou se stává, že přijdete na místo a do skrumáže čekajících fotografů
nevlezete se stativem bez toho, že jím někoho dloubnete do žeber. Proto, aby
se vešlo více než pět fotografů vedle sebe, je nutné pečlivě a s rozmyslem
proplést nohy stativů, jen tak budou mít šanci i další. Na představu, že
půjdete okolo, rys bude zrovna na skalce a že se pokusíte procpat, rovnou
zapomeňte. Čekající fotografy bude navíc obklopovat skupina dalších „běžných“
návštěvníků. Pokud mohu doporučit, rozložte si na vyhlídce stativ a čekejte,
dříve nebo později během dne se rys objeví.
Vlk obecný
Pro fotografování
vlka je dobré být v parku už před svítáním a se svítáním být již i u jejich
výběhu. Právě během časného rána totiž vlci dostávají nažrat a k žrádlu se
stáhnou i z odlehlých míst. Během jídla navíc není nouze o drobné potyčky,
setkají se i vlci, kteří se během dne snaží navzájem vyhnout. Je nutné si
uvědomit, že i v zajetí přírodního parku neztratí smečka nic ze svého chování.
Nejednou jsem byl svědkem toho, jak skupina vlků jednoho slabšího krutě
napadla. V takových případech můžou čerstvě napadlý sníh ozvláštnit stopy krve
ze zranění. O tom, že tyto bitky vypadají na fotografiích velmi věrohodně, se
nemusím rozepisovat. Častěji však budete svědky nevinného škádlení, kdy se po
sobě s vyceněnými zuby válí i šest vlků.
Stejně jako u rysa a medvěda je dobré si i zde vytipovat atraktivní místo, kde
to bude vlkovi opravdu slušet. Pak už budete pouze čekat, až se na daném místě
objeví. Nápovědou k výběru může být vydupaná cestička, uválená tráva nebo
listí, eventuálně v zimě stopy ve sněhu. Nejatraktivnější jsou místa vyvýšená,
se vzdáleným pozadím, právě tehdy máte největší šanci fotografované zvíře na
snímku zvýraznit. Pokud mohu doporučit, nejlepší pro fotografování vlků v
Bavorském lese je období zimy s pokrývkou sněhu. Nemůžu si pomoci, vlk na
letním sluníčku mi připadá jak tučňák ve smrkovém lese.
Doprava, parkování, stravování
Pro cestu do
Bavorského lesa je nejlepší trasa Praha – Plzeň – Železná Ruda, kdy až ke
sjezdu na Klatovy pojedete po dálnici. Po přejetí bývalého hraničního přechodu
pojedete stále na německé městečko Zwiesel, ve kterém budete pokračovat na
Frauenau. Tam pojedete dále do vesnice Spiegelau, kde se na konci obce dáte na
kruhovém objezdu do leva.
Po osmi kilometrech nejdříve potkáte jedno menší parkoviště, pro vstup do
západní části a když budete pokračovat dojedete ke vchodu hlavnímu (v části
východní). Různě po cestě narazíte na značení parku v němčině, Tier-Freigelande.
Parkovné na celý den stojí dvě eura a vstupné do parku se neplatí žádné.
Trochu problém je na místě se stravováním. Koupit lze něco málo u hlavního
vchodu, který je ale dost vzdálen od výběhů velkých šelem. Doporučuji vzít si
s sebou z domova řízečky a v zimě především termosku s teplým čajem.
Poměrně atraktivní variantou návštěvy je ubytování na české straně Šumavy po
dobu několika dní, s pravidelnými návraty ke zvířatům v parku. Nenajezdíte
tolik kilometrů a kvůli svítání nebudete muset tak brzy vstávat. Musíte si
uvědomit, že pokud svítá v 6:00 hodin, měli by jste z Prahy pro jistotu
vyjíždět v 4:30 hod, což nemusí být pro každého. Na druhou stranu, pro
fotografa přírody je časné vstávání denní praxe.
Další zvířecí lákadla
Nejsou to jen
popisované šelmy, co může přitáhnout fotografa na německou stranu Šumavy. Ve
zvířecím parku najdete v dalších výbězích a voliérách vydru říční, zubra
evropského, výra velkého, kulíška nejmenšího, jeřábka lesního, tetřeva hlušce,
kunu lesní, jelena evropského, a prase divoké. Zvířatům, na která jsem
zapomněl, se omlouvám. Tak trochu mě mrzí, že není v parku třeba i liška
obecná. Na některých místech by jí to slušelo a sbírka atraktivních evropských
šelem by byla kompletní.
Pár slov na závěr
Ať už do Bavorského
lesa pojedete s cílem pořídit snímky šelem vypadající jako z volné přírody
nebo jen ukázat dětem, co dříve na českém území žilo, než se tu objevili
myslivci, bude park dokonalým víkendovým cílem. Za dvě hodiny jste například z
Prahy v krásném koutu přírody, ve společnosti zvířat v mnohem přírodnějších
podmínkách, než mají chovanci v klasických zoologických zahradách.
Medvěd hnědý
Fotoaparát:
Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM,
Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo 3540LS + RRS BH55, Clona:
4.5,
Doba expozice: 1/250 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano
Medvěd hnědý
Fotoaparát: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm
f/4 L IS USM,
Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo 3540LS + RRS BH55, Clona:
4.5,
Doba expozice: 1/320 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano
Medvěd hnědý
Fotoaparát: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm
f/4 L IS USM,
Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo 3540LS + RRS BH55, Clona:
4.5,
Doba expozice: 1/200 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano
Medvěd hnědý
Fotoaparát: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm
f/4 L IS USM,
Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo 3540LS + RRS BH55, Clona:
4.5,
Doba expozice: 1/400 s, ISO: 500, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne
Medvěd hnědý
Fotoaparát: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF
500mm f/4 L IS USM,
Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo 3540LS + RRS BH55, Clona:
5.6,
Doba expozice: 1/320 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ano
O fotografovi |
Ondřej
Prosický - geolog, fotograf divoké přírody. Snímky
pravidelně publikuje v desítce časopisů. Za svými
fotografickými úlovky vyjíždí nejenom do světa, ale
pravidelně navštěvuje i zajímavé lokality v České
republice a okolí. K jeho největším úspěchům patří účast
ve finále prestižní fotografické soutěže BBC Wildlife
Photographer of The Year v roce 2007.
Další jeho
fotografie najdete na
www.naturephoto.cz.
|
|